Mezi záněty ústních tkání u dětí patří záněty ústní sliznice (stomatitidy), záněty dásní (gingivitidy), záněty závěsného aparátu zubů (parodontitidy), záněty jazyka (glositidy), záněty rtů (cheilitidy) a záněty odontogenní. Hlavními etiologickými faktory těchto zánětů jsou bakterie, viry a kvasinky; vzácně jsou příčinou zánětů vlivy fyzikální nebo chemické.
GINGIVITIDY DĚTSKÉHO VĚKU, PARODONTITIDY, ODONTOGENNÍ ZÁNĚTY
U dětí častá plakem podmíněná gingivitida vzniká dlouhodobou přítomností nadměrného množství mikrobiálního povlaku v ústní dutině; zanícená gingiva je zarudlá, vyhlazená, edematózní, snadno krvácí. Léčba i prevence spočívá především v udržení řádné ústní hygieny. Zatímco s gingivitidami se u dětí setkáváme často, parodontitidy (charakterizované zánětem gingivy a vertikálními zubními choboty) jsou méně běžné; jejich terapie patří do rukou specialistů – parodontologů.
K častým zánětům ústních tkání dále patří záněty odontogenní, vycházející zpravidla od nevitálních, většinou dočasných zubů. Vyznačují se zejména otokem měkkých tkání, někdy přítomností píštěle, zvětšením mízních uzlin. Příčinný zub bývá postižen kazem nebo úrazem, jeví bolestivost na skus nebo poklep a viklavost. Terapie bývá zpravidla chirurgická – extrakce příčinného zubu. Jako podpůrnou léčbu u gingivitidy a při stavech po chirurgických a stomatologických zákrocích lze doporučit výplachy benzidamin hydrochloridem (Tantum verde).
HERPETICKÁ GINGIVOSTOMATITIS, OPAR, HERPANGÍNA
Zejména v předškolním věku mohou být děti postiženy herpetickou gingivostomatitidou. Je výrazem primoinfekce HSV (viry herpes simplex). Začíná vždy celkovými příznaky (vysoké horečky, zchvácenost, nechutenství), objevuje se zánět dásní a ústní sliznice, silný bělavý povlak jazyka, vznikají puchýřky, které praskají, a dochází k erozi sliznice. Regionální lymfatické uzliny jsou zvětšeny a na pohmat bolestivé. Dítě má zvýšenou salivaci, foetor ex ore, odmítá potravu, je mrzuté, unavené, bledé. Onemocnění trvá 8–10 dní. Specifická terapie není známa. Doporučují se např. antipyretika, místní aplikace 1% vodního roztoku genciánové violeti na eroze, výplachy úst odvarem heřmánku nebo benzidamin hydrochloridem, dostatek tekutin a tekutá nebo řídká strava. Hrozí-li dítěti dehydratace, je nutno ho hospitalizovat na infekčním oddělení. Nemoc bývá nezřídka zaměňována se slintavkou.
Po prodělaném onemocnění perzistuje HSV v nervových gangliích a při oslabení organizmu způsobí opar. Ten se nejčastěji vyskytuje na rtech a v dutině ústní. Léčba je svízelná, někdy při častých recidivách (u dětí vzácných) se podávají virostatika, popř. se zavádí cílená imunoterapie.
Herpangína je virové onemocnění – v orofaryngu a na patrových obloucích se tvoří drobné puchýřky, které praskají a mění se v eroze. Celkový stav je alterován. Léčba je symptomatická, těžší formy se léčí antibiotiky se širokým spektrem.
SPALNIČKY, PŘÍUŠNICE, PLANÉ NEŠTOVICE, ZaRDĚNKY,
INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA
Spalničky (morbilli) se vyznačují v ústech enantémem, zvětšenými a zarudlými tonzilami a tvorbou tzv. Koplikových skvrn na tvářové sliznici v molárové krajině (červené dvorečky se žlutou skvrnkou uprostřed). Léčba je symptomatická, prevencí je očkování. Příušnice (parotitis epidemica) je virové onemocnění s typickými příznaky – s jednostranným nebo oboustranným zduřením tváře v krajině příušní žlázy a celkovou alterací. Léčba je symptomatická.
Plané neštovice (varicella) – původcem je herpetický virus. Na kůži vznikají puchýřky a pustuly, v ústech se tvoří čerstvé eroze, z nichž sekundární infekcí vznikají vřídky. Dítě má bolesti při jídle, zápach z úst, zvýšenou salivaci. Účinnou prevencí je očkování, k léčbě lze použít výplachy úst antiseptiky, dále antipyretika, analgetika, na kožní projevy tekutý pudr, při komplikacích acyclovir. Zarděnky (rubeola) je virové onemocnění vyznačující se kožním i ústním exantémem ve formě červených skvrn; typické je zvětšení lymfatických uzlin v záhlaví a na šíji. Terapie je pouze symptomatická.
Za původce infekční mononukleózy je považován virus; celkový stav pacienta je alterován zejména horečkami, v ústech bývá stomatitida a angína, regionální mízní uzliny jsou zvětšené. Léčba je symptomatická a spočívá i v aplikaci širokospektrých antibiotik a dietních opatřeních.
VERRUCAE VULGARES, HAND, FOOT AND MOUTH DISEASE
Verrucae vulgares (bradavice) se u dětí objevují i na ústní sliznici nebo retní červeni. Přenos virové infekce se děje autoinokulací z kožních lézí, které je třeba odstranit jako první. Hand, foot and mouth disease se vyznačuje výsevem drobných puchýřků na ústní sliznici, enantémem a papulkami nebo puchýřky na prstech končetin. Léčba je symptomatická.
AKUTNÍ NEKROTIZUJÍCÍ ULCERÓZNÍ GINGIVITIS
Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitis může vyskytnout i u dětí školního věku, spíše však postihuje mladistvé osoby; příčinou je fusospirillární mikroflóra. Začíná jako katarální gingivitida – krvácením z dásní, bolestmi při jídle, pacient má silný zápach z úst. Na zubních papilách se objevují ulcerace, vředový rozpad se může šířit i na gingivu. Není-li včas zahájena účinná léčba, dochází k trvalé destrukci mezizubních papil. Terapie: pacient si vyplachuje 10–15× denně ústa 6% peroxidem vodíku (polévková lžíce na sklenku vody), stomatolog odstraňuje z gingivy nekrotické hmoty; těžké formy vyžadují aplikaci penicilinu. Pokud nedojde zhruba po týdnu k patrnému zlepšení, je vhodné zajistit vyšetření krevního obrazu z důvodu podezření na maligní onemocnění.
SPÁLA, ZÁŠKRT, ČERNÝ KAŠEL, ANGÍNY
V ústní dutině se může svými projevy manifestovat také řada exantematických chorob:
Spála (scarlatina) se kromě horečky, spálové angíny a enantému vyznačuje tzv. malinovým jazykem. Léčí se antibiotiky.
Záškrt (diphtheria) se vyznačuje tvorbou pablán na jazyku, měkkém i tvrdém patře a na tonzilách; na rtech bývají eroze a membrány. Celkový stav je alterován. Léčba spočívá v aplikaci antitoxinu a antibiotik.
Při černém kašli (pertussis) kromě typických příznaků (kašel, zvracení, sípavý vdech aj.) nacházíme v ústech často vřed podjazykové uzdičky a otoky obličeje. Onemocnění se léčí antibiotiky.
U angín streptokokového původu nacházíme kromě zvětšení tonzil a regionálních lymfatických uzlin také gingivitidy a zánět sliznice měkkého patra.
SOOR, BOLAVÉ ÚSTNÍ KOUTKY, AFTY, PERIADENITIS MUCOSA
Již u novorozenců nebo kojenců se může vyskytnout stomatitis soorica (moučnivka, soor, moniliasis), jejíž příčinou je kvasinková infekce. Manifestuje se zarudnutím postižené sliznice, později bílými skvrnami. Povlaky připomínají sražené mléko, zpočátku se dají setřít. Terapie spočívá v místní aplikaci 0,5% až 1% vodního roztoku genciánové violeti nebo lokálních antimykotik. Vzácně může jít i o první příznaky onemocnění HIV, zejména spolu s výskytem tzv. bolavých ústních koutků.
Anguli infectiosi (stomatitis angularis, bolavé ústní koutky) jsou způsobeny streptokoky, stafylokoky a kvasinkami (Candida albicans). Kůže ústních koutků bývá zarudlá, mokvá, pokrývá se medově žlutými krustami, časté jsou i ragády rtů. Mohou vznikat jak u zdravých dětí, tak u dětí oslabených jinou interkurentní chorobou. Terapie spočívá např. v aplikaci 2% salicylové masti k odstranění krust nebo v aplikaci 2% salicylového lihu a antimykotik. Nezřídka lze spolu s bolavými ústními koutky pozorovat na kůži tváře typickou kokovou infekci – impetigo ve formě perorálních hemorhagických, často splývajících krust.
SPECIFICKÉ ZÁNĚTY, HIV-INFEKCE
Syfilis a tuberkulóza jsou v našich podmínkách u dětí vzácné a jejich terapie patří příslušným specialistům, stejně jako HIV-infekce, jejímiž prvními nenápadnými projevy v ústech dítěte může být intenzivní zarudnutí sliznice tváří a patra.
AFTY
Recidivující afty (habituální afty, stomatitis aphtosa recurrens) se vyskytují až u školních dětí. Základním projevem je puchýřek, který rychle praská, vzniká eroze krytá fibrinem, obklopená zánětlivým lemem. Jsou lokalizovány na jazyku i v podjazykové krajině, na ústní straně rtů, na měkkém patře a patrových obloucích. Eroze jsou citlivé na dotek, vadí při mluvení. Regionální mízní uzliny jsou zvětšené. Terapie je převážně místní, symptomatická (na tampónku lokálně proti bolesti 5–10% roztok dusičnanu stříbrného, vodní roztok 1% roztoku genciánové violeti, roztok trypsinu na vatovém tampónku po 4 minuty, při superinfekci výplachy Framykoinem, výplachy odvarem heřmánku a šalvěje nebo benzidamin hydrochloridem (Tantum verde). Strava má být měkká a nedráždivá. Periadenitis mucosa necroticans recurrens je těžší forma recidivujících aft; vyskytuje se i u dětí předškolního věku. Jde o zánět kolem vývodů malých slinných žláz. Na sliznici tváře nebo na jazyku nacházíme slizniční defekty kryté silným fibrinovým povlakem. Hojení trvá i týdny, někdy zůstávají jizvy. Terapie je obdobná jako u recidivujících aft.
ONEMOCNĚNÍ JAZYKA A RTŮ
Záněty rtů jsou u dětí většinou následkem traumatu nebo infekce, která pronikla do rtu poraněnou sliznicí nebo kůží. Může se vytvořit absces nebo flegmona rtu. Pak jde o závažné onemocnění, vyžadující téměř vždy hospitalizaci. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik, někdy je nutné i chirurgické ošetření.
Mapovitý jazyk (lingua geographica) se nejčastěji vyskytuje v dětském věku. Obraz povrchu jazyka se mění často i den ze dne. Objevují se různě velká, nepravidelná zarudlá políčka, která často vzájemně splývají a mohou připomínat vzhled mapy. Okraj políček bývá bělavý a navalitý. Mapovitý jazyk subjektivně zpravidla nepůsobí potíže. Léčbu nevyžaduje. Lingua villosa nigra (tzv. „černý chlupatý jazyk“) se v dětském věku nevyskytuje často: na hřbetu jazyka jsou patrné tmavohnědě zbarvené hypertrofické nitkovité papily. Barevné změny jazyka vznikají např. při delším užívání peroxidu vodíku k výplachům úst nebo po aplikaci některých antibiotik.
Pyogenický granulom (granuloma teleangiectaticum) je onemocnění vyvolávané nejspíše stafylokoky. U dětí je častější než u dospělých. Vyskytuje se hlavně na rtu a na jazyku; klinicky se jeví jako kulovitý útvar velikosti hrášku až třešně, má červenou až červenohnědou barvu, snadno krvácí a na povrchu ulceruje. Z etiologických faktorů se uvádí zánět nebo trauma. Terapie je chirurgická. Stomatitis z přikusování (cheek bite stomatitis) vzniká následkem zlozvyku přikusování tvářové nebo retní sliznice. Přikusovaná sliznice je zdrsnělá, někdy i zbytnělá. Epitel je rozrušen – jakoby potrhán a odlupuje se v drobných útržcích. Klinický obraz může být tak neobvyklý, že bez cílené anamnézy nelze stanovit, o jaké onemocnění jde.
SLINTAVKA, NOMA
Slintavka (stomatitis epizootica) je onemocnění postihující převážně dobytek, na člověka se přenáší velmi vzácně. Původcem je virus. Nemoc začíná horečkou, třesavkou a zvracením. V ústech se objevují malé puchýřky, které v krátké době praskají a zbývají po nich eroze podobné erozím u herpetické gingivostomatitidy. Onemocnění je provázeno velkou salivací. Nemocný má často na rukou i nohou puchýřky zejména v okolí nehtů, zvětšeny jsou i mízní uzliny. Terapie je symptomatická.
Noma je vzácný gangrenózní rozpad ústních tkání, šířící se do okolí a vedoucí k destrukci všech napadených tkání. Na vzniku nomy se podílí převážně fusospirochetová infekce, zejména při těžkých celkových chorobách a podvýživě. Proces rozpadu tkání vede k těžkým mutilacím obličeje. Onemocnění se vyskytuje zejména v Africe a Asii, kde má i vysokou úmrtnost. Terapie je komplexní a je zaměřena na pozdvižení celkových obranných sil.
„Původci zánětů jsou bakterie, viry a kvasinky; vzácně vlivy fyzikální nebo chemické
